Gorillí recenze Imaginária

10. ledna 2010 v 14:21 | BANG
Šťastlivci z redakce Gorilly.cz měli tu možnost zhlédnout Imaginárium dr. Parnasse. A co na to říkají??

Recenze: Imaginarium dr. Parnasse - pomník tragicky zesnulého Ledgera

Monty Python Terry Gilliam se hlásí se svým nejnovějším počinem. Dokázal své exploze fantasie ukočírovat, nebo se mu rozpadly pod rukama?
Nejen díky působení v humoristické skupině Monty Python, patří režisér Terry Gilliam k živoucím legendám. Snímky jako Brazil, 12 opic nebo Strach a hnus v Las Vegas zanechaly ve filmových dějinách skoro stejný zářez, jako zmiňovaní Pythoni. Přesto si troufám tvrdit, že minimálně poslední dobou se o věhlasného tvůrce, víc než většinový divák, zajímá především klubová scéna. Situace je poněkud odlišná u snímku, jímž se zaobírá tahle recenze. Imaginarium bylo totiž posledním filmem, ve kterém si zahrál předčasně zesnulý Heath Ledger.
Krom toho že, je Imaginarium jakýmsi pomníkem, tečkou, za Ledgerovou kariérou, se hodně diskutoval i způsob, jakým se Gilliam rozhodl nešťastnou ztrátu řešit z praktického hlediska. Smrt talentovaného mladíka je samozřejmě pro filmový svět neuvěřitelnou tragédií, ale nedokončit natáčení? To by všechen zmar jenom znásobilo."Naštěstí", dá li-se o štěstí v takovéhle situaci vůbec hovořit, se Imaginarium odehrává v poměrně magickém světě, takže bylo možné, aby Ledgerovu roli dokončili další herci.


Ďáblovi upisovati se neradno jest

Příběh vypráví o faustovském doktoru Parnassovi, který ve své pýše uzavřel smlouvu s ďáblem. Získal tak sice zpět mládí a ženu svých snů, ale obchodování s ďáblem samozřejmě není jen tak. Na oplátku musí doktor čertovskému panu Nickovi odevzdat svoji jedinou dceru Valentinu, a to jakmile dovrší šestnáct let.
Pan Nick je ale hráč a uzavře s doktorem další sázku. Parnassus jezdí po kraji se svým kabaretem a nechává diváky vstoupit do magického zrcadla, které jim ukáže jejich tužby i strachy. Na konci každé takové zkušenosti čeká člověka volba. Jedna možnost je správná, druhá...nu, vede přímo do spárů pana Nicka. A právě kolem osudových rozhodnutí se celá sázka točí. Je jasné, komu se přičítá který "bod". Hraje se do pěti duší. Pokud Parnassus ďábla předběhne, dceruška bude přeci jen volná.


Ledger a ti druzí

Závodu o Valentininu duši se účastní, kromě starého doktora, nevědomky i Valentina sama, její platonický ctitel Anton, skrček Percy a tajemný cizinec, kterého divadelní společnost našla napůl oběšeného pod jedním z londýnských mostů. Oním cizincem je právě Heath Ledger. Proměna v jiné herce je pak vyřešena proměnou doslovnou. Jakmile záhadný Tony projde kouzelným zrcadlem, chápou se role postupně pánové Depp, Law a Farrel. A vzhledem ke kouzelnému charakteru země za zrcadlem, to působí naprosto přirozeně. Scénář si z daného faktu dokonce chvílemi tropí legraci. A nejen z toho, bizarních žertíků je tu na každém kroku celá řada.
K hercům jako takovým nelze než pronášet slova chvály. Zaskakující trio sice působí lehce profesionálním dojmem (v negativním slova smyslu), ale bůh ví, jak dlouhý čas měli na přípravu a jejich party navíc nepatří mezi nejdelší, takže o nějakém zažití postavy asi nemohla být řeč. Zbytek ansámblu dává do svého projevu onu neuchopitelnou špetku navíc, která povyšuje "pouhou" profesionální práci na umělecký výkon. Projev všech zúčastněných je lehce teatrální, ale je zcela jasné, že nadsazená poloha je ve všech případech záměrná. Ke zvolenému divadelnímu, až kabaretnímu, stylu zvolená mluva rozhodně pasuje. Pokud máme někoho z herců vypíchnout, tak je třeba říct, že Heath Ledger ještě jedinkrát dokazuje, jaká je ho nekonečná škoda.


Kabaretní atmosféra plná nápadů

Stejně jako dokáží okouzlit herci, dokáže okouzlit hudba, vizuální stránka a vůbec atmosféra, kterou se Gilliamovi podařilo vyčarovat. V jeho hlavě jako by nic nebylo nemožné. Nápad přebíjí nápad a fantasie, nebo imaginace chcete-li, tryská na každém kroku. Přirovnat se to dá jen těžko. Snad jedině zase ke Gilliamovi, k Burtonovi, k některým pohádkám... Zkrátka imaginace s velkým I. Bezostyšná, bohatá.
S příběhem už je to složitější. Gilliam zkrátka není pro každého. Na jednu stranu nelze režisérovi upřít jeho odvahu točit nekonvenčně. Mimo obvyklé vzorce, se zmiňovaným nadhledem, vtipem, nadsázkou a těžko popsatelnou, dětskou hravostí. Navíc vypráví dostatečně nepřímočaře na to, aby bylo třeba nad dějem trochu přemýšlet. A rozhodně je nad čím. Neděje se tak ale na úkor přehlednosti a takový balanc rozhodně není ve filmovém světě samozřejmostí!


Gilliam není pro každého

Tím ale výčet jednoznačných pozitiv končí. Ostatní aspekty filmu se vesměs nacházejí v rovině "buď a nebo". Záleží na typu diváka a momentální náladě. Děj je tu až na druhém místě, spíš jde o symboliku, látku k přemýšlení. Místy je film vyloženě lyrický. Osobně nemám problém jít tak daleko a říct na plná ústa, že Gilliam akorát potřeboval píseček pro svoji neuvěřitelně kreativní mysl, a že jeho blbnutí dalo nakonec dohromady film, je téměř zázrak. Zkrátka jde dle mého názoru o lehce nekompaktní slepenec delikátních ingrediencí.
Takže pokud máte raději dějové filmy a výlet do geniální, leč roztěkané a nezstavitelné, umělecké mysli bez pravidel vás třikrát neláká, mé hodnocení pro vás naprosto platí. Berte Imaginarium především jako pozoruhodnou kuriositu, která vás místy lehce znudí, místy vám vyrazí na čelo tázavé vrásky a místy vás svou nápaditostí ohromí. Pokud si chcete u filmu především pohloubat, opájet se jeho kreativitou a zažít zkrátka něco nového, pak jste na správné adrese a moje hodnocení si s chutí navyšte. Pro Gilliamovi fanoušky to platí dvojnásob. Ale jít by měli všichni, minimálně aby vzdali hold poslednímu Ledgerově hypnotickému výkonu.

Hodnocení: 7/10

PS: Závěrem je třeba ještě vychválit brilantní překlad Petra Palouše. Často nad titulky kroutím hlavou a nechápu, proč musí chudáci neangličtináři platit za výtvor člověka, který evidentně neumí ani anglicky, ani česky. Tady je naopak vše v nejlepším pořádku, pan Palouš si jazykovými hrátkami originálu poradil s bravurou hodnou obdivu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lila Lila | Web | 10. ledna 2010 v 15:30 | Reagovat

jj, sem s touhle a poměrně se všemi ostatními recenzemi spokojená :-)

2 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 10. ledna 2010 v 19:02 | Reagovat

Málo měli na vžití se do role, málo... :-D
Gilliam opravdu má svůj osobitý styl, který mu byl vytýkán mnohokrát. Třeba i u Kletby bří Grimmů... Divák tedy musí být zcela otevřený jeho nápadům a imaginaci, jinak z filmu asi nic moc mít nebude... A já jsem asi víc zvědavá, než se na film těším (ale je tam mezi tím nepatrný rozdíl :-D :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama